blouch !

Poblíž kontinentálního rozvodí sedím u krbu v dřevěné chatě, usrkávám Pinot Noir s medvědy v loďce na etiketě a čtu Respekt. Odpočívám. Také můj mozek odpočívá. Regeneruje, zpracovává a propojuje nezařazené informace, cizeluje staré synapse a pracuje na nových. Jako když utne, přestal jsem telefonovat, dojíždět a spěchat. Především jsem ale začal mít čas. Na sebe a na svoji rodinu. Dostalo se mi výsady přibrzdit, dokonce postupně zastavit. Nikoliv na hodinu jako při nedělní odpolední mši svaté, kde se v souladu s utahaným farářem přemáhám, abych neusnul. Moje privilegium je v platnosti již dvanáctý měsíc. Získal jsem čas uvědomit si, co všechno jsem za posledních deset let často ani nestihnul zahlédnout v panoramatu rychlostí rozmazané krajiny mých dní. …
» Čti dál / Read the rest »

Poslední dobou nás to táhne k vodě. Bůh ví, co za tím je.* Dneska jsme si vyrazili v silné trojchlapé sestavě a bylo tam opět nádherně. Když k tomu připočtu, že se konečně podařilo odstranit pana Bátoru z ministerstva, vychází mi z toho neobyčejně povedený den. Nemluvě o nepublikovaných, náhodně pořízených fotografiích pořízených dlouhou optikou. Teď ještě nějak přežít další prosluněný podzimní víkend plný barevných stromů a voňavého vzduchu a bude tu konečně další pracovní týden, sluníčko, přehrada… ;) …
» Čti dál / Read the rest »

Dneska jsme podnikli výpravu k přehradě. Pláž byla prosluněná a liduprázdná. Matěj cestou domů usnul, asi byl jak se patří ubagrovanej.
HD verze (doporučuju) se musí přehrát ze stránek vimeo.com.

Brácha mi poslal link na videozáznam z rekordní jízdy Marka Higginse s produkční Imprezou na trase TT na ostrově Mann. Na konci videa Mark rozebírá, kde se lůj vzal i jak se z loje dostal. O pár let nazpátek na stejném ostrově proletěl Ari Vatanen s tovární Mantou čertovi po lopatě ve velmi podobném stylu. Jeho navigátor vzal dokonce jméno boží nadarmo! Zajímavé je, že oba měli podobně výkonné a ovladatelné nářadí. Jen Ari, kdyby se netrefil, si narozdíl od Marka nemohl koupit za pár šupů u nejbližšího prodejce další. …
» Čti dál / Read the rest »

Tak. A jsme zase zpátky pod žehličkama. Je tu hezky teplo stejně jako u nás, než jsme odletěli, dokonce i stromy tady žloutnou tak nějak koordinovaně se střední Evropou. Frankfurtské letiště bylo tentokrát vlídnější, oba lety klidné. Když pominu časový posun, poněkud zvýšené Matějovy nároky na servis (letělo se přes den) a pár dalších drobností, byla to vlastně radost cestovat. :)

Přihodím samozřejmě reportáž z cesty, jen to nebude dnes. Nejsem si jistý, jestli je sedm večer nebo tři ráno. Hodinky říkají sedm, hlava říká tři. Čeká nás asi pár dní rekonvalescence.

Už jsme doma, toho času v Třebíči.  Cesta byla suchá, místy mokrá. Děkujeme všem za uvítací, podpůrné i jiné komentáře, či soukromou korespondenci. Cítíme se skoro jako prezidentská návštěva a už si začínáme mapovat kvalitu hostitelských propisek (to je teď takový český státnický obyčej). Na letišti jsme měli rozhodně největší uvítací výbor, nechyběl chléb, sůl a slivovice,  za kterou by nás na Denverském letišti čekala temná kobka. Holt stará dobrá Evropa. Večer nás doma na záchodě uvítal dokonce i Jirka, se svým odzbroujujícím úsměvem zpoza volantu nějaké nové škodovky :) …
» Čti dál / Read the rest »

tak jsme ve frankfurtu a nestacime koukat. neporadek, smradek a atmosfera drazdanskyho hlavaku za totace. kam se podely nemecky standardy? slabnou s eurem? no treba jsme jenom unaveni, precejen nam nekdo uloupil osm hodin spanku.
z peti hdin, co tu mame preklepat, uz mame skoro dve z krku… do prahy bychom meli dorazit mez sestou a sedmou. letime s lufthansou se startovnim cislem 1400.
tak na ruzyni zdar!
omlouvam se za diakritiku a preklepy, pisu z kindlu, bo na nemecky letiste jeste internet coby sluzba srovnatelna s dostupnosti splachovacich zachodu nedorazil. :)