blouch !

Upozorňujeme cestující, že v hudebním podkladu videa se mohou vyskytovat výrazy, jež jsou v příkrém rozporu s konzervativní výchovou mládeže.

Autem na letiště, letištním metrem k letadlu, letadlem do Atlanty, nadzemkou -co jí říkají Marta, cestou se porouchala a pak zase naskočila a jela- na stanici Midtown a nakonec malým autobusem s celodřevěným interiérem a zvonečkem evokujícím pražské tramvaje na hotel. Bydlení je útulné, Atlanta působí velice pohostinně, i posunuli jsme si tedy hodinky o dvě hodiny blíž k domovu a jdeme nakupovat.

Po pár tisících mil letecky i po vlastní ose jsme dnes okolo půlnoci dorazili živi a zdrávi domů. Detailní reportáž o expedici, protože se na ni během cest z mnoha důvodů nedostalo, se už připravuje.

Tak už jsme tady.
Jdeme spát.
Detaily zítra.
:)

Po jedenácti hodinách strávených noční jízdou horami a pouštěmi Colorada, Utahu, Arizony a Nevady jsme zaparkovali v dealerství Subaru v Las Vegas*. Teď tady sedíme důkladně bezpečnostně prověřeni a čekáme na náš let do Los Angeles (jó do Los Angeles :) ).

* ve vysokých pláních Utahu nás trochu pozlobila teplota motoru, i nechali jsme si auto prověřit místními specialisty (díky za operativní pomoc a navigaci, Jackie! :) )

Matěj vykoukl ze svého domečku (pohovka Karlstad je k tomu účelu zřejmě přímo navržena, neboť často útulnost domečku předčí pohodlnost sezení samotného), kde sledoval pohádku a zjistil, že ten ruch okolo jsou rodiče balící kufry. Pro jistotu se mě zeptal, jestli balím kufr. To už byl ale na cestě pro židli, protože byl kufr neprakticky vysoko, zkontroloval jeho obsah a bez komentáře se jal doplňovat to podstatné. Začal bagříkem, a vynechal jen jednu mašinku, co se mu schovala pod stůl (myslim, že je to Neville). Cíl cesty nebudu prozrazovat, modří už stejně vědí. Budeme se vás snažit průběžně informovat.

Taky mám vzkaz pro jednostopé:
Už zase můžu, kluci!
A jakmile přestanu být dýchavičný, bo jsem teď strašná troska, chystám se v létě zdolat kus místního rozvodí. Říkají tomu tady velkolepě continental divide a podle všeho tam asi nebude moc kyslíku, tak kdo má chuť ukončit svůj život v pedálech těsně pod hranicí věčného sněhu, hlaste se na vrátnici. (drobné a nepodstatné detaily jako další stroje, pojištění, vč. přepravy rakví, apod., už nějak zařídíme). ;]

Tušíte ještě, jak vypadá taková opravdová noční obloha plná hvězd a mléčné dráhy, jež svým světlem snadno vrhne slušně vykreslený stín vaší postavy na potemnělou polní cestu? Ještě je pár míst bez světelného znečištění naší civilizace, ale proklatě rychle mizí. Pár jich ještě můžete najít i tady v coloradských horách, kde se také fotila značná část z celkového počtu 37.440 fotografií noční oblohy. Z těch pak Nick Risinger se svým otcem sestavili jeden ohromný obrázek s výsledným rozlišením neskutečných 5.000 megapixelů (srovnej s dnes představenou špičkovou zrcadlovkou a jejími jinak velmi slušnými 22 megapixely). Trochu mě překvapilo, že i přes ohromující množství zobrazených nebeských objektů (najděte si třeba roztomilý disk galaxie Androméda ve stejnojmenném souhvězdí) zachycuje projekt pouhou jednu setinu viditelného obsahu naší malé galaxie Mléčné dráhy. Vždycky jsem měl problém představit si alespoň trochu reálně všechny ty abstraktně veliké věci, jako jsou státní rozpočty a dluhy, průměr Země, lidskou hloupost, nebo celosvětové zásoby rýže přepočítané na jednotlivá zrníčka. Když pak koukám na tuhle nekonečně hlubokou a pestrou klenbu noční oblohy (jež nebyla oproti vnímání lidského oka nikterak opticky zvětšena, pouze nasnímána v opravdu velkém rozlišení), mám neodbytný pocit, že pochopení velikosti vesmíru mi bohužel zůstane navždy odepřeno. A celkem reálně se obávám, že mi v tom zřejmě nijak zvlášť nepomůže ani shlédnutí všech epizod Star Treku, kde se například vesmírná loď Voyager nedopatřením zatoulá až do dalekého delta kvadrantu (sic!)! :]

Tak zhasněte světla a kochejte se, 5 gigapixelů noční oblohy už na vás čeká.