![[:cz]Chilská architektura[:en]Chilean architecture](http://david.hlouch.cz/wp-content/gallery/blog/thumbs/thumbs_dsc03605.jpg "blog")
Vojta mi před pár dny přeposlal otevřený dopis pracovní skupině pro přípravu architektonické přehlídky „česká cena za architekturu“ (původní odkaz, příp. můj archiv), v němž skupina architektů (z nichž mnohé znám a respektuji) kritizuje současný stav oceňování architektury a současně navrhuje určité změny. Je ovšem otázkou, zda se nutně jedná o změny k lepšímu. Pokud se vás téma nijak osobně ani profesně nedotýká, nebo jste čekali další sérii podzimních rodinných fotografií, pak tuto stať, prosím, velkoryse přejděte bez povšimnutí. Jinak samozřejmě vítám jakékoliv připomínky a komentáře.
Jak to vidím já
Premisa, že zpětná vazba zvýší prestiž a důvěryhodnost soutěže, není podle mě ani nová, ale ani bezvýhradně správná. Navíc její dílčí hlediska se mnohdy až příliš rozchází s realitou.
Návrh nebere v potaz mizivou kvalitu výstavby v bývalém východním bloku v tom smyslu, že v západních zemích se obvykle projektová dokumentace promítne ve velmi vysoké kvalitě do realizované stavby. Vím, že to ani tam není výsledek samozřejmý, nicméně u nás je proces realizace projektu často velmi tuhý a ještě častěji poměrně marný boj s dodavatelem i stavebníkem samotným (tlak na finance samozřejmě má vliv i na kvalitu materiálů a provedení díla samotného, atd.). Jak tohle kriterium promítnout do pětileté revize, když se to nepovede? Je to vina architekta, dodavatele, stavebníka nebo snad členů poroty? Má soutěž mandát posoudit, na čích bedrech leží vina za špatně fungující dílo?
Hledisko energetické náročnosti staveb je určitě důležité, a sám sebe řadím k tlupě šetrných. Na druhou stranu si jen těžko umím představit, jak tohle hledisko zohlednit při srovnání staveb, kdy chceme porovnávat jablka (objektivní kriteria energetické náročnosti) a hrušky (čistě subjektivní hlediska estetická). Neměli bychom potom do srovnání zahrnout také další objektivní parametry staveb, jako cena, účinně využitý prostor (kam zařadit byť nízkoenergetický dům o 16ti pokojích pro zbohatlý manželský pár), a další? Asi nikoliv.
Naivita ve věci odpovědnosti poroty mi přijde místy až úsměvná. Jak by se ona odpovědnost měla projevit? Až za pár let zjistíme, že se velmi povedený a posléze oceněný dům nepovedlo dotáhnout technicky, dáme dotčené porotce na blacklist, aby si už nezaporotovali? Jednak mám silné pochybnosti o tom, že jakýkoliv oceněný architekt problematického díla navrhl nějaký detail vědomě špatně, druhak si nemyslím, že je v silách jakékoliv poroty posoudit dílo do té míry a podrobnosti, která by zabránila ocenění stavebně-technicky nekvalitní architektury. O konečném provedení stavby, které tohle vše ještě více relativizuje, píšu výše. Navíc, pokud nám chyby nemají být poučením, čím tedy?
Další otazník, který visí nad odpovědností poroty v případě evidentně chybného rozhodnutí, tkví především v rozporu s reálnou praxí. Pokud byla v minulosti oceněná díla tak zcela zjevně chybná (nezpochybňuji fakt, že se taková vyskytla) a existovali lidé, kteří je od počátku nepovažovali za následování hodná, proč konkrétní kauzy důsledněji nemedializovali (jsem si vědom, že někteří tak poměrně aktivně činili)? Když pominu efekt, který signatářům dopisu zřejmě leží na srdci nejvíc, tedy omezit oceňování chybných děl, přineslo by to právě těmto věrozvěstům a prorokům publicitu a reklamu minimálně srovnatelnou s oceněným dílem. Správně vyargumentovaná a oprávněná kritika krále si vždycky najde v lidu masívní podporu a ohlas. V českých luzích dokonce pravděpodobně větší než zpráva původní – pozitivní.
Media, marketing a reklama, kterou dané ocenění vyvolá (opravte mě jestli se mýlím, ale považuji je za hlavní motory celého mechanismu oceňování čehokoliv), je ale další zásadní překážkou navrženému principu zpětné vazby. Ve světle předpokladu, že po ocenění stavby následuje adekvátní reakce trhu, kdy dotyčné studio nabírá další zakázky, roste a stává se úspěšným, se zdá horizont pěti let téměř v nekonečnu. Za pět let bude oceněný projekt jen jedním z mnoha uskutečněných a jistě kvalitních děl a piha na kráse ve formě byť oprávněné kritiky provedení, navrženého detailu či energetické náročnosti stavby nebude mít z hlediska zpětné vazby téměř žádný reálný účinek. Snad tedy jedině ukázat prstem na porotce a říci: „Procházka, Novák, Voňavka a Rýbrcoul hlasovali jako technicky zcela nekompetentní hovada, neb nesprávnost řešení čpěla ze všech údů projektu již v jeho počátku.“. Jak ale řešit situaci, kdy zmíněná čtveřice hlasovala zcela v souladu s dokonalostí a krásou navržené stavby a ta byla posléze důsledně zprzněna při provedení? Naplácáme autorům stavby za nedůsledný dozor? Co když jim nebyl umožněn? Pak vytáhneme rákosku na investora? Nebo na dodavatele stavby? Napadá mě otázka, kdo bude zasedat v trestné komisi a jak tyto odborníky budeme trestat za chybné rozhodnutí?
Kritku GPOA i dalších ocenění průběžně vnímám a rozhodně se necítím být na straně její bezvýhradné obhajoby. Stejně tak se mi nelíbí, jak zle se nepovedl oceněný projekt v Rudníku, případně jemu podobné. Pokud však mají nastat změny, měly by být navrženy realisticky a především realizovatelně. Předně už dlouhá léta nechápu, proč je svět českých (jistě nejen) architektonických porot a komisí tak zarputile uzavřen sám do sebe. Řečeno velmi zjednodušenou otázkou: Proč nemáme poroty prosyceny odborníky se zkušenostmi ze zemí, kde se moderními technologiemi staví o mnoho desítek let déle a především bez 40ti letého přerušení stavební tradice? Ano, mám na mysli Západ a ano, z vlastních zkušeností mám za to, že stavebnictví v ČR je ve velmi neutěšené situaci.
Pokud chceme dosáhnout určité progrese, či posunu ve věci libovolných výročních ocenění, cestou určitě nebude trestání za chybná rozhodnutí navíc hodnocená s odstupem několika let. Řešení by mohla přinést za prvé větší míra vtažení odborné a především opravdu zkušené části veřejnosti schopné opravdu fundovaně posoudit reálnou kvalitu hodnoceného díla, za druhé pak lepší zpětná vazba v mediích, za třetí nesrovnatelně větší otevřenost celého procesu výběru a oceňování.
Napadá mě, proč vlastně dávno neexistují anticeny, které by kýžené zrcadlo mohly velmi účinně nastavovat? Že by nebyla dostatečná poptávka?
Tags: architektura
o ou….