blouch !

Utíká to jak voda, co? :)

Dva měsíce v tahu, ani člověk nemrkne. A že se toho mezitím událo. Vybrali a zálohovali jsme Matýskovi školku, kam začne na konci července párkrát týdně na dopoledne chodit. Mají tam zvířátka, děti je chodí krmit a vybírat slepičkám vejce, je tam veliká zahrada a kočka, co se jmenuje Arabela. Jen jsme ji tam (mrchu) viděli jen do chvíle, než jsme zaplatili zálohu, od té doby se nám při návštěvách důsledně vyhýbá. Maj to dobře vymyšlený, tihle domorodci. (Celý příspěvek…)

Od posledního zápisu uteklo v Boulder Creeku hodně vody. Však jsme toho taky stihli zařídit, zažít a jednou i dokonce i zašít! No nehodlám nikomu nikam věšet bulíky – my to prostě nestíháme. (Celý příspěvek…)

Když už jsme k tomu s Matýskem zasedli, hodíme sem i pár útržků z našeho krátkého působení v tomhle podhorském letovisku.
Stejně jako každé jiné město ve Státech i Boulder se dá skoro celý poznat z auta. To „skoro“ tkví ve čtyřech blocích ulice Pearl Street, kde místní zřídili velmi příjemnou pěší zónu. Píše se o ní v průvodcích a je to taková místní turistická atrakce. Není se moc o čem rozepisovat.
Snad jen: „Kůčo, máš tady čajovnu!“ :) (Celý příspěvek…)

Tak jsem konečně zpět s malým ohlednutím za výjezdem na západní pobřeží.

Amerika je obrovský kus pevniny, tak obrovský, že se to těžko popisuje a ještě hůř představuje tomu, kdo nezažil. Ta část, kterou jsem prosvištěl je navíc hodně vysoko položená, suchá a v zimě velmi často nesjízdná. Z cesty jsem si odvezl pár dojmů. Mezi nejsilnější patří, že ty drobky civilizace v téhle části vnitrozemí Spojených Států působí i po těch pár staletích pořád jako něco silně dočasného. Drobné i větší osady, opuštěné i fungující fabriky malých i monumentálních rozměrů, to všechno se naprosto ztrácí v prázdnotě otevřených prérií, solných plání a mamutích horských masívů. Dálnice, železnice a pár vodních nádrží jsou jen titěrné čárky v krajině. Pro řidiče, který se tou prázdnotou dnes žene sám, je to už jen zážitková terapie s větší nebo menší dávkou stresu (záleží na povaze :) a štěstí na vlastní techniku či policajty). Neumím si dost dobře představit, jaké pocity tady prožívali první osadníci v dobách koní, pistolí a šípů.

Přikládám fotogalerie k oběma dnům. Omluvte kvalitu, 99% je foceno z auta (a většina z toho v mírně nadlimitních rychlostech :) ). (Celý příspěvek…)

Hurá, už jsem tady, v Boulderu, u rodiny. Byla to docela dlouhá cesta. V mém žebříčku pozemních sólo přesunů se dostala na 1. místo před 12h výjezd do Castel Gandolfa v roce 2005. Napočítal jsem cestou 5 spojených států, 6 plných nádrží (á cca 14gal), jednoho přejetého mývala, tucet policejních patrol a nula pokut :) (a že by měli kluci, za co).
Domů jsem tedy dorazil o den dříve, než byl původní předpoklad. A zdá se, že se to bude hodit. Domácnost je v poločase rozpadu :) Klára ode mě chytla chřipku se vším všudy, Matěj nespí kvůli zubům a od sobotního rána nejde internet. Jen vytáhnu paty z domu… :)
Ještě k tomu nadpisu. Je to přepis jednoho plakátu u dálnice kdesi ve Wyomingu. Vypadalo to jako reklama na GPS navigaci, ale taky mohlo jít o vtipnou propagaci nějaké místní církve. Každopádně mě to nahlas rozesmálo :)
Zítra sem nasypu ještě zápisky z cest a souhrn fotek, pokud nám ovšem v baráku pustí interet.

Kdyby to někoho náhodou zajímalo, tak koukněte sem (můžete se tam kdykoliv dostat z nabídky vpravo nahoře: moje poloha / my location). Modrým, kteří už vědí, se tímto omlouvám se za omílání již známých faktů. Vám ostatním, kteří jste to už během dneska zkoušeli a viděli jen moji v Boulderu zamrzlou pozici se omlouvám a krátce to vysvětluji v editu tamtéž.
Teď už ale opravdu dobrou noc všem tady a dobré ráno všem tam! :)